V Kněždubě jsou v 19. století doloženy židovské rodiny. Živily se nejčastěji jako obchodníci, řezníci nebo hostinští.
V roce 1857 se zde usadil v domě číslo 35 obchodník Šalomoun Teller, narozený v roce 1825 ve Bzenci. Živil se jako hostinský. Domovské právo měl ve Bzenci. Kolem roku 1890 bydlel s rodinou v čísle 39. Jeho manželkou byla Netty, narozená roku 1830 v Tvarožné Lhotě. Manželům se narodil roku 1856 ve Bzenci syn Leopold Teller, další děti přišly na svět v Kněždubě – dcera Johanna (*1857), syn Marek ( *1858), syn Mořic ( *1860), dcera Františka (*1862), syn Adolf (*1863) a dcera Eleonora (*1865). V rodině pracovala jako služebná Alžběta Falešníková z Tasova, později manželka malíře Antoše Frolky.
Syn Marek Teller se roku 1894 oženil s Bertou, narozenou roku 1876 ve Slavkově u Uherského Brodu. Provozoval řeznictví, uzenářství a pohostinství, které převzal po smrti svého otce, který zemřel před rokem 1900 jako vdovec. Marek Teller měl s Bertou čtyři děti – Bertholda ( *1896), Netty ( *1898), Siegfrieda (*1899) a Ervína ( *1900). O děti pečovala chůva Anna Švajdová z Hroznové Lhoty. Jako služebná zde pracovala Marie Zrůnová z Hroznové Lhoty. Siegfried Teller se vyučil řezníkem a pracoval jako řeznický pomocník, později se z Kněžduba odstěhoval. Jeho bratr Ervín Teller se stal obchodníkem a zůstal v rodném domě číslo 39. V době německé okupace zde bydlel s manželkou Hedvikou, narozenou roku 1909, a dcerou Věrou, narozenou 18.3.1934.

Dcera Šalomouna Tellera Johanna ( Hanny) se provdala za Emanuela Felsenberga, který pocházel ze Sobotiště v Uhrách, kde se roku 1852 narodil. Domovské právo měl v Sobotišti. Manželé se usadili v domě číslo 111 a později trvale v domě číslo 37. 
V manželství se narodilo v Kněždubě devět děti - Netty ( *1885), Mořic ( *1887), Max (*1888), Arnold ( *1890), Štěpánka ( *1893), dvojčata Olga a Oskar ( *1896), Bedřiška ( Frici, *1898), Otto ( *1903). V rodině žila tělesně postižená manželčina sestra Eleonora Tellerová ( Leny, Lenka), která vypomáhala v domácnosti.
Johanna Felsenbergová v roce 1907 zemřela a byla pohřbena na židovském hřbitově ve Strážnici. Emanuel se ještě v roce 1907 znovu oženil. Jeho druhá manželka se jmenovala Františka ( Fanny) a narodila se v roce 1859 v Kyjově. Emanuel Felsenberg zemřel v roce 1919. Byl pohřben ve Strážnici vedle své první manželky Hanny.
Z početné rodiny Felsenbergovy zůstal v Kněždubě v rodném domě číslo 37 pouze Max Felsenberg. Byl obchodníkem, v domě provozoval obchod se smíšeným zbožím, ale živnost byla psána na jeho manželku Ernestinu (Arnoštku, Ernu). V domě zůstávala také Maxova postižená teta Eleonora Tellerová, která rodině vypomáhala v domácnosti, a také Maxova nevlastní matka Františka. 
Max Felsenberg se zřejmě oženil roku 1920, protože jeho manželka Arnoštka ( Ernestina) je uváděna v Kněždubě od 1.6.1920. Narodila se 8.9. 1894 v Nivnici u Uherského Brodu. V manželství se narodily tři dcery – Ludmila ( 1921), Anna ( 15.12.1922) a Susanna 
( 17.1.1928).
Před druhou světovou válkou žila v domě s Maxem Felsenbergem jeho manželka Ernestina ( Erna), dcery Ludmila, Anna a Susanna ( Zuzka) a teta Eleonora ( Leny).

 

 

 

 

Hasiči v Kněždubě ve 30. letech 20. století
Sedící druhý zprava Max Felsenberg, stojící v první řadě zprava Ervín Teller
 


 

 

Pomníky manželů Emanuela a Johanny Felsenbergových na židovském hřbitově ve Strážnici

 

 

 

 

 

 

 

Kněždub v polovině 20. století – vpravo bývalý obchod rodiny Felsenbergovy